Nedávná statistika ukázala, že jen v USA chodí chronicky pozdě 15 až 20 % lidí. A není to jen důvod ke stěžování – toto chování stojí doslova obrovské množství peněz. Zpoždění vrcholových manažerů o pouhých 10 minut každý den stojí americkou ekonomiku 90 miliard dolarů ročně v podobě ztracené efektivity. Nejsou to však jen Američané, kdo chodí pozdě.
Proč někteří lidé neustále chodí pozdě? Je to obyčejná neúcta, problémy s time-managementem, nebo nevratné změny v mozkové kůře? Vydechněme si, pošleme tento článek všem, kteří neustále chodí pozdě, a vyřešme to.
Proč lidé chodí pozdě
Řečník TEDx Tim Urban vymyslel speciální termín pro lidi, kteří neustále chodí pozdě na schůzky: CLIPs – Chronically Late Insane People.
Co motivuje lidi, aby se stali CLIPs?
1. ADHD (attention deficit hyperactivity disorder)
Podle americké profesorky psychiatrie Mary Solanto může být jednou z příčin pravidelného opoždění porucha pozornosti s hyperaktivitou. Lidé s touto poruchou mají problémy se soustředěním a dochvilností, takže se pro ně systematické zpoždění stává normou.
„Je to velký problém s vážnými důsledky: často jsou tito lidé propuštěni kvůli chronické nedochvilnosti,“ upozorňuje Solanto.
2. Rozbité „vnitřní hodiny“
V roce 2001 provedl profesor psychologie Geoff Conte řadu experimentů, aby zjistil, jak lidé vnímají čas. Vědec a jeho tým rozdělili lidi do dvou skupin:
Účastníci museli bez použití hodin odhadnout, kolik času uplynulo, jako interval posloužila 1 minuta. Ukázalo se, že vnitřní hodiny lidí ze skupiny A spěchaly – minuta u nich trvala v průměru 58 sekund. Skupina B měla naopak tendenci se opožďovat – minutu protáhla o 77 sekund.
3. Vytvořené nervové vazby nedochvilnosti
Lidé, kteří chodí pozdě, tak činí po mnoho let, ne-li po většinu svého dospělého života.
Čím déle je člověk v systému „omlouvám se za pozdní příchod“, tím více se tento zvyk upevňuje. A stává se stejným problémem jako přejídání se jídlem z fast foodu nebo rozhazovačnost. Negativní, ale navyklé chování se „otiskne“ v mozku do nervových obvodů a stane se rutinou.
4. Prokrastinace
Dr. Linda Sapadin z USA se domnívá, že zvyk chodit pozdě je důsledkem prokrastinace a „nutkavých problémů s myšlením“.
Podle ní se prokrastinátor soustředí na strach spojený s událostí nebo termínem, který se chystá porušit. Místo toho, aby vymyslel, jak strach překonat, promění ho ve výmluvy, nejčastěji vyjádřené slovy „ale“. Například: „Opravdu chci udělat zprávu o projektu, ale bojím se, že mě kolegové zkritizují.“
Dr. Sapadin doporučuje nahradit slovo „ale“ slovem „a“. „Ale“ znamená odpor a blokádu, „a“ znamená spojení a řešení. Z čistě psychologického hlediska se tak úkol stává méně náročným a strach se stává menší překážkou noční můry.
Například: „Opravdu chci vypracovat zprávu o projektu a mám strach, že mě kolegové budou kritizovat. Abych správně vypočítal všechny ukazatele, projdu si znovu loňskou zprávu.“
Veškerý obsah v užitečném formátu. Rozhovory, články, life hacky a tipy ze světa businessu i korporátů na našem Instagramu.
Pojďte se připojit!
5. Optimismus
Kognitivně-behaviorální terapeutka Somia Zaman se domnívá, že „opozdilci“ nejčastěji nechtějí druhým lidem ublížit nebo se k nim chovají lhostejně. Jsou jen… optimističtí.
Podle vědců z Wilfrid Laurier University (Kanada) máme v průměru tendenci podceňovat čas potřebný k dokončení úkolu až o 40 %.
Podle doktorky Zaman si někteří rození optimisté myslí, že ve svém nabitém programu všechno úspěšně zvládnou, a tak se snaží do svých rozvrhů nacpat nerealistická očekávání.
Diana Delonzor, autorka knihy Never Be Late Again, se domnívá, že mnoho „opozdilců“ si skutečně myslí, že zvládnou všechno. Například jít si zaběhat, vyzvednout oblečení z čistírny, nakoupit potraviny a odvést děti do školy – to vše za hodinu. Vzpomínají na jeden dobrý den, kdy to všechno skutečně stihli za 60 minut. A zapomínají na ostatní případy, kdy jim takové úkoly trvaly mnohem déle.
6. Adrenalinoví narkomani
Někteří lidé podvědomě prokrastinují nebo posouvají termíny, aby měli věci rychleji hotové v návalu kortizolu a adrenalinu. Kromě rychlosti dokončení často zaznamenávají, že ve stresu toho stihli více za kratší dobu – na rozdíl od práce za normálních podmínek.
Časem se z návyku pracovat v napětí stane plnohodnotná závislost – podobně jako tendence mlsat sladkosti kvůli stresu.
Jak se zbavit zlozvyku chodit pozdě
Guy Winch, psycholog a autor knihy Emotional First Aid, poznamenává: Lidé často začnou bojovat se zlozvykem chodit pozdě, když jim hrozí, že jim zničí život, nebo se tak již stalo. Například málem zmeškali důležitý let nebo dostali poslední varování od nadřízeného. Musí se stát něco vážného, aby si uvědomili, že pozdní příchody nejsou přírodní katastrofou, ale něčím, co lze zvládnout.
1. Strategie
Slibte si, že budete na problému pracovat každý den po dobu alespoň jednoho měsíce. Ještě lépe je zapsat si tento čas do časového rozvrhu a označit si své pokroky.
Ve výzkumu publikovaném v časopise Current Biology neurologové z Univerzity Johnse Hopkinse zjistili, že mozek se snáze „přeškoluje“ na skutečné odměny. V experimentu dostávali účastníci 1,5 dolaru za každý červený předmět, který našli na obrázku, a 25 centů za každý zelený. Druhý den jim vědci řekli, aby dělali totéž, ale zdarma. Účastníci však i nadále častěji nacházeli červené předměty.
2. Veďte si časový deník
Ellen Hendriksen, klinická psycholožka z Massachusetts, upozorňuje, že lidé často podceňují čas potřebný k cestování nebo dokončení nějakého úkolu.
Myslíte si, že cesta do kanceláře zabere 20 minut – a to je částečně pravda, pokud počítáte pouze dobu cesty. Ale když k tomu připočtete dopravu, hledání parkoviště a chůzi z parkoviště do kanceláře, může se doba cesty zdvojnásobit.
Změřte, jak dlouho vám jednotlivé úkoly zaberou. Můžete použít běžný časovač v telefonu nebo například pro pracovní úkoly služby pro sledování času, jako je Toggl nebo Time Doctor.
Autorka tohoto textu s překvapením zjistila, že čtení a analýza dat jí zabere dvakrát více času než psaní textu.
3. Neplánujte příchod přesně na čas
Pokud projekce v kině začíná v 19:00 a vy plánujete přijít přesně v tento čas, máte již zpoždění. „Dává vám to doslova minutové okno, ve kterém můžete přijít včas,“ říká Hendriksen. A naopak, pokud plánujete přijít o 10 minut dříve – máte 10minutové okno.
Dochvilní lidé si často vyhrazují dodatečný čas na přepravu pro případ nepředvídaných okolností. Mnozí z těch, kteří se chronicky zpožďují, se to naopak ve svém naivním optimismu nikdy nenaučili.
4. Obklopte se hodinkami
„Všichni známe digitální hodiny, ale ty analogové – s ciferníky – vám dají jiný vizuální podnět a můžete skutečně vidět, jak čas plyne,“ říká Rachel Isip, koučka pro time-management z New Yorku.
Doporučuje umístit hodiny všude, kde trávíte čas, včetně obývacího pokoje a kanceláře. A i když máte vždy možnost zkontrolovat čas na telefonu, nezapomeňte na náramkové hodinky. Mohou vám pomoci získat zvyk kontrolovat čas a zajistit, aby váš den probíhal podle plánu, říká Isip.
5. Nastavení mnoha alarmů
Dr. Solanto doporučuje nastavit si jeden budík na dobu, kdy se máte začít připravovat na odchod, a druhý na dobu, kdy už opravdu potřebujete vyjít z domu. Časté zvukové upomínky upoutají pozornost, pokud jste ztratili pojem o čase.
6. Nezačínejte s příjemnou nebo důležitou činností před termínem
Solanto nedoporučuje ponořit se do oblíbené videohry nebo začít plnit důležitý pracovní úkol hodinu předtím, než musíte odejít z domu.
Pokud se člověk věnuje příjemné činnosti a je do ní ponořen, jeho vnímání času je narušeno. Když před odchodem do práce procházíte sociální média, může se vám zdát, že uplynulo jen pět minut – ve skutečnosti jste jich promeškali dvacet.
7. Naplánujte si, co budete dělat, když dorazíte dříve
Dr. Solanto upozorňuje, že mnoho lidí raději přijde pozdě, než aby zabíjeli čas čekáním. Aby se čekání nestalo nesnesitelným, vezměte si s sebou něco zajímavého: knihu nebo hru, kterou si můžete zahrát, zatímco na něco čekáte.
8. Představte si, jak byste se cítili, kdybyste přišli pozdě.
Solanto radí, abyste si položili otázku: „Jak by se cítil ten druhý? Jak se bude cítit zaměstnavatel nebo učitel? Jak se budete cítit vy, když přijdete pozdě a zdržíte celou skupinu?“ To může být velmi motivující.
Bonus: proč ti, kteří chodí pozdě, žijí déle
Podle odborníků z Harvard Medical School je chronická nedochvilnost ve skutečnosti pozitivním ukazatelem toho, jak se člověk vyrovnává se stresem. A vědci těmto lidem předpovídají delší délku života.
Výzkumníci zjistili, že ti, kteří chodí vždy pozdě, zažívají méně stresu, protože se nenechají vyvést z míry takovými věcmi, jako jsou termíny. Na rozdíl od lidí, kteří se snaží přijít vždy včas.
V průběhu času tak mají „opozdilci“ méně zdravotních problémů souvisejících se stresem, nižší krevní tlak a menší pravděpodobnost mrtvice.
Místo toho, aby se tito lidé stresovali kvůli nedochvilnosti, žijí jednoduše svůj nejlepší život.
