Možná už pojem scrum znáte. Víte ale, jak vůbec vznikl?
Lidé, kteří se pohybují v oblasti vývoje software nejspíš termín scrum důvěrně znají. Tato agilní metodika je totiž perfektní pro flexibilní vývoj produktu. Když potřebujete vyvinout software v dnešním vysoce konkurenčním prostředí, hodí se mít k dispozici rámec projektového řízení, který vám dovolí pružně reagovat na aktuální změny technologií a nové požadavky zákazníků. V tomto ohledu je Scrum nenahraditelný.
Dnes si krátce představíme agilní framework pro řízení projektů Scrum a ponoříme se hlouběji do jeho historie.
Vznik pojmu Scrum
Americký národní sport a agilní metodika Scrum. Co mají společného? Důraz na spolupráci a týmovost. Termín byl poprvé použit už v roce 1986 v dokumentu s názvem „The New New Product Development Game“ publikovaném v Harvard Business Review. Autory dokumentu jsou Hirotaka Takeuchi a Ikujiro Nonaka. Takeuchi a Nonaka chtěli zavést nový přístup k vývoji produktů, který by umožňoval zavádět inovace průběžně, přírůstkově (inkrementálně) a dynamicky. Volali po holistickém přístupu, kdy multifunkční tým dokáže na projektu pracovat v rámci několika vzájemně se překrývajících fázích.
Zajímavé je, že autoři v 90. letech minulého století v článku hovoří o rychlém a silně konkurenčním světě komerčního vývoje nových produktů. Už tehdy byly rychlost a flexibilita pro obchodní úspěch zásadní. Tento fenomén označili za nástup zcela „nových pravidel hry“.
Tradiční štafetové přístupy považovali za problematické. Naopak ragby přístup, ve kterém se tým snaží dosáhnout jednoho hlavního cíle a přitom si přihrává míč tam a zpět podle potřeby, podle nich umožňoval maximální rychlost a flexibilitu.
Neustálá interakce, spolupráce multidisciplinárních týmů a maximální souhra. Fáze se překrývají a mohou se i flexibilně přizpůsobovat. Tato vize vycházela z případových studií výrobních firem z oblastí automobilového průmyslu a výroby tiskáren. Konkrétně šlo o úspěšné nadnárodní společnosti Fuji-Xerox, Canon, Honda, NEC, Epson, Brother, 3M, Xerox a Hewlett-Packard.
Zdroj: The New New Product Development Game
Autoři zkoumali řízení procesů vývoje nových produktů těchto předních společností. Výsledkem byla definice 6 hlavních charakteristik:
- Vestavěná nestabilita (Built-in instability)
- Samoorganizující se projektové týmy (Self-organizing project teams)
- Překrývající se vývojové fáze (Overlapping development phases)
- „Multilearning“
- Jemné ovládání (Subtle control)
- Organizační přenos učení (Organizational transfer of learning)
Veškerý obsah v užitečném formátu. Rozhovory, články, life hacky a tipy ze světa businessu i korporátů na našem profilu na Facebooku.
Pojďte se připojit!
Takeuchi a Nonaka zároveň poukázali na přirozená omezení Scrumu. Holistický přístup k řízení projektů podle nich disponuje určitými riziky:
- Vyžaduje mimořádné úsilí všech členů týmu
Během případových studií narazili na to, že zaměstnanci vykazovali 100 hodin přesčasů během špičky a 60 hodin během „klidnějších“ fází projektu.
- Scrum nemusí vyhovovat všem projektům
Především průlomové projekty v oblasti biotechnologií nebo chemie vyžadují jiný přístup.
- Rozsáhlým projektům (například v leteckém průmyslu) nemusí přístup také vyhovovat
- Nevyužijete jej ani v případě, že vývoj produktů řídí jeden génius
Ten totiž předává týmu jasně definovaný postup, který musí být následován.
Samotný původ pojmu scrum hledejte ve sportovní terminologii. V americkém fotbalu je skrumáž restart hry, kdy se útočníci obou týmů vzájemně dotýkají sklopenými hlavami a snaží se získat míč.
Další vývoj metodiky Scrum
V rozvoji přístupu pokračovali další zapálení výzkumníci. Softwarový vývojář, produktový manažer a průmyslový konzultant Ken Schwaber spolu s Babatunde Ogunnaike, americkým inženýrem nigerijského původu, ve výzkumné stanici DuPont a na univerzitě v Delaware navázali na základy, které předtím položili Takeuchi a Nonaka.
Ve své práci poukázali na fakt, že vývoj složitých softwarových produktů, který není založen na empirických principech, často selhává v důsledku měnících se podmínek a předpokladů. Empirismus, který s sebou nese časté kontroly a adaptaci, byl podle nich mnohem vhodnější.
Podobný koncept souběžně rozvíjeli i Jeff Sutherland, John Scumniotales a Jeff McKenna. Ken Schwaber a Jeff Sutherland proto navázali spolupráci a roku 1995 světu představili na konferenci OOPSLA (Object-oriented Programming, Systems, Languages, and Applications) v Austinu (stát Texas) jednotný koncept Scrumu.
Jejich oficiálního průvodce metodikou Scrum můžete stáhnout v libovolné jazykové mutaci tady.
Budoucnost Scrumu
Dnes je Scrum zeštíhlený, iterativní a inkrementální framework pro vývoj produktů i mimo oblast IT. Každý projekt má svého Scrum Mastera, který jej řídí od začátku až do úspěšného konce.
Odpoutává se od tradičního fázového přístupu k vývoji produktů a prosazuje průběžnou zpětnou vazbu a flexibilitu. Podporuje samoorganizaci týmů a úzkou spolupráci mezi všemi jejich členy a dalšími zúčastněnými stranami.
Klíčové jsou dvě zásady, které zároveň představují příslib budoucího rozvoje frameworku:
- Scrum pracuje s předpokladem, že požadavky zákazníků se neustále mění. Počítá s tím, že se nutně musí objevit nepředvídatelné problémy.
- Scrum však žádnou z těchto změn nevnímá jako překážku. Naopak změny považuje za nevyhnutelné a podporuje týmy v tom, aby je přijímaly, akceptovaly a analyzovaly jejich potenciální přínosy.
Dá se tedy očekávat, že i v budoucnu se bude Scrum nadále vyvíjet a přizpůsobovat neustále se měnícím požadavkům zákazníků. Přirozená flexibilita mu zaručuje široké možnosti uplatnění napříč mnoha různými oblastmi.
Chcete se přihlásit k odběru novinek?
