Přemýšleli jste někdy o překážkách, kterým musí při postupu na kariérním žebříčku čelit především ženy?
Navenek se sice můžeme tvářit, že rozdíly mezi ženami a muži na profesním poli neexistují. To ale nemůže zastřít fakt, že navzdory určitému pokroku v posledních letech zůstává nerovnost na pracovišti významným problémem. Jen se často zametá pod koberec shovívavosti a navenek se jako společnost tváříme, že je vše v naprostém pořádku.
Je důležité o profesních překážkách vést společenskou diskuzi, i když je to téma, které často vzbuzuje velké emoce a názorové střety. Strach se ozvat ovšem v tomto případě není dobrý rádce a nahrává udržování nerovností.
Rozdíly v odměňování žen a mužů (gender pay gap)
Rozdílné odměny za stejně odvedenou práci? Žádný hoax bojovnic za ženská práva, ale každodenní realita. Podle dat Evropského parlamentu měly v roce 2021 pracující ženy v EU v průměru o 12,7 % nižší hodinovou mzdu. To je dost velký rozdíl. Přitom zakládající smlouva Evropských společenství už v roce 1957 obsahovala zásadu stejné odměny za stejnou práci bez ohledu na gender. Uběhlo téměř sedmdesát let a realita je taková, že ženy mají v průměru nižší odměny zkrátka především proto, že jsou ženami.
Když se potom podíváme přímo na tuzemská data, jsme na tom ještě hůř. Podle statistik z roku 2021 jsme se svými 15 % na 8. místě v žebříčku mzdových nerovností. Smutné prvenství drží Estonsko s více než 20% rozdílem ve výši hodinové mzdy.
U celkového rozdílu v odměňování mužů a žen, vidíme ještě vyšší čísla. Muži v Česku v roce 2018 vydělávali o celých 36 % více než ženy. Průměr EU byl srovnatelný (36,2 %).
Když už se opíráme o statistiky, je nutné dodat, že nemusí úplně věrně odrážet celou realitu. Čísla může zkreslovat fakt, že v některých evropských zemích obecně pracuje menší procento žen. Nebo také to, že ženy nacházejí uplatnění v hůře placených pozicích. I to je každopádně zajímavý point k zamyšlení. Proč tomu tak je?
Příčiny mzdové propasti mezi muži a ženami
Příčiny jevu gender pay gap zároveň představují překážky, kterým ženy tradičně čelí během své profesní kariéry.
Práce na částečný úvazek
Méně hodin v práci, více hodin neplacené práce doma. To je realita mnoha žen. Nemůžou si dovolit trávit v práci více času, proto mají obecně méně příležitostí kariérně růst. Pokud bychom do pracovních hodin započítali také neplacenou péči o rodinu a domácnost, ženy pracují více hodin než muži. Muži se totiž v průměru starají o domácnost a děti jen z jedné třetiny. Nejvíce ohrožené jsou přitom matky samoživitelky. Musí totiž zastat všechny role. Máte dojem, že nic nestíháte? Nejspíš to není jen pocit.
Toto nerovnoměrné rozdělení také zvyšuje riziko chudoby žen ve stáří. Neplacená práce není zohledněná ani v systému důchodového pojištění. Ženy tak v důsledku pracují více, jsou však hůře finančně zajištěny. A to dokonce i do budoucna. Rozdíl ve výši důchodů žen a mužů činil v roce 2019 přibližně 29 % v průměru pro celou EU. Ženy navíc mají kvůli překážkám v kariéře menší možnost si v průběhu produktivní fáze života našetřit. Jsou proto ve středním i vyšším věku více ohroženy chudobou.
To není výtka proti zkráceným úvazkům. Možnost pracovat na částečný úvazek je pro mnoho žen skvělou příležitostí skloubit práci a rodičovství. Problémem je to, že ženy častěji dlouhodobě vykonávají převážně neplacenou práci, a to je znevýhodňuje na trhu práce i v oblasti zajištění na stáří. Řešením by mohlo být spravedlivější rozdělení péče o rodinu mezi oba rodiče.
Kurzy podle tématu:
Málo žen na lukrativních pozicích
Méně lukrativní pozice samozřejmě znamená nižší plat. Na postech výkonných ředitelek najdeme v rámci Evropské unie jen 10 % žen. Tady bychom mohli ještě polemizovat o tom, proč tomu tak je. Předsudky, že žena nedokáže efektivně řídit tým, kariérní postup přerušený rodičovskou dovolenou, péče o domácnost a děti a další. Nad faktem, že ženy na vedoucích postech vydělávají na hodinu o 23 % méně než jejich mužské protějšky, už tak moc přemítat nemůžeme. Jak legitimně vysvětlit skoro o čtvrtinu nižší plat za stejnou práci?
Nemůžeme. Je to zkrátka otevřená diskriminace, která je navíc tiše tolerována. Od žen se tak nějak očekává, že svou kariéru obětují péči o rodinu a děti. A když přece jen kariérně vyrostou, dostanou méně peněz než jejich mužští kolegové.
Evropská komise v čele s Ursulou von der Leyen představila v březnu 2021 strategii EU pro rovnost žen a mužů pro období 2020–2025. Ta si klade za cíl do roku 2025 dosáhnout značného pokroku na cestě směrem k Evropě založené na genderové rovnosti. Tak uvidíme, do jaké míry se nám všem tyto vznešené hodnoty podaří naplnit.
Veškerý obsah v užitečném formátu. Rozhovory, články, life hacky a tipy ze světa businessu i korporátů na našem LinkedIn profilu.
Pojďte se připojit!
Předsudky a stereotypy
Legislativní náprava překážek, kterým ženy čelí během svého profesního života, by nejspíš byla celkem jednoduchá. Kdyby ovšem snahy některých zákonodárců nenarážely na předsudky veřejnosti.
Podle studie společnosti McKinsey & Company (2018) jsou na ženy často kladeny vyšší nároky než na jejich mužské kolegy. Na pozadí tohoto jevu přitom nejspíš stojí podvědomá předpojatost. Žena ve vedoucí pozici musí často dokazovat, že na ni vůbec má. Aby dosáhla uznání, musí se snažit více než muž.
To je však jen špička ledovce. Ženy se s předsudky setkávají už od útlého věku. Dokonce už holčičky mladšího školního věku tráví více hodin neplacenou prací v domácnosti než jejich vrstevníci opačného pohlaví. Střední a vysoké školy potom v průměru opouštějí s lepšími výsledky, než mají jejich spolužáci, ale s horšími vyhlídkami na pracovní uplatnění. Z velké části právě kvůli předsudkům a zažitým stereotypům.
Work-life balance
Od žen se také přirozeně očekává, že na sebe převezmou většinu pečovatelských povinností a budou se věnovat chodu domácnosti mnohem více než muži. Pokud žena taková očekávání naplní, dobrovolně si přivírá dveře k profesnímu rozvoji, navazování důležitých pracovních kontaktů a k dalším příležitostem, které jsou pro kariérní postup zásadní. Takové „profesní přiškrcení“ má efekt sněhové koule. Postupně se nabalují další omezení, která negativně ovlivňují možnost kariérního růstu.
Sheryl Sandbergová, provozní ředitelka společnosti Facebook, před deseti lety výstižně prohlásila: „Skutečnost je taková, že svět stále řídí muži.“ Dnes jsme o dekádu dál a vysoké manažerské a vládnoucí posty stále patří převážně mužům. Dobrou zprávou je, že vidíme postupné zvyšování počtu žen zastávajících vysoké manažerské posty. V roce 2021 jejich podíl celosvětově vzrostl na 31 %. Devadesát procent společností na celém světě má od roku 2021 ve vedení alespoň jednu ženu. Progres je to sice pomalý, ale alespoň tam je.
„Skutečnost je taková, že svět stále řídí muži.“
– Sheryl Sandberg
Obhájci přirozených nerovností mezi pohlavími by zde mohli namítat, že ženy mají v moderní západní společnost stejná legislativní práva jako muži. Problém má však mnohem hlubší kořeny a rovné podmínky „na papíře“ neodrážejí skutečnost, se kterou se musejí ženy každodenně potýkat při své cestě za lepšími kariérními podmínkami v podstatě už odmalička.
Podle konzultační společnosti McKinsey & Company (2022) měly ženy na manažerských postech mnohem více povinností spojených s chodem domácnosti než muži na srovnatelné manažerské pozici. U mužů je patrný ubytek domácích povinností v souvislosti s tím, jak roste jejich profesní prestiž.
Zatímco manažer na nižším postu zastává průměrně 30 % povinností spojených s péčí o domácnost, manažer na vyšším manažerském postu je zatížen už jen 13 procenty. U žen je však situace odlišná. Manažerka na nižší pozici zastane 58 % péče o domácnost. Na vyšším manažerském postu potom 52 %. Nepoměr je tedy značný.
Řešením je zavedení politiky přátelské k rodině a podpora pracovní kultury, která vyzdvihuje rovnováhu mezi profesním a soukromým životem všech zaměstnanců. Tyto snahy však často narážejí právě na zažité společenské stereotypy v myšlení lidí a také jim rozhodně nepomáhá fakt, který zmiňovala práve Sheryl Sandbergová.
Je třeba začít společnost měnit a dát ženám více prostoru tam, kde má jejich slovo skutečnou váhu – na vyšších postech. Právě proto je důležité, aby se ženy nebály být slyšet. Přestože snahy o skutečnou rovnoprávnost bývají často širokou společností hodnoceny jako „kontroverzní“.
Jak svítit na lepší časy
Je třeba aktivně řešit otázku nerovností žen v cestě za lepší kariérou. Ono pověstné „strkání hlavy do písku“ totiž nahrává udržování nežádoucího statu quo.
„Ženy patří na všechna místa, kde se rozhoduje. Nemělo by se stávat, že ženy jsou výjimkou.“
– Ruth Bader Ginsburg
Odpovědnost za odstraňování těchto bariér leží v konečném důsledku na organizacích i jednotlivcích. Zásadní potom bude hlasitost obhájců rovného přístupu ve vztahu ke kariéře žen i mužů. Rozhodně bude dobře, když se ve veřejném prostoru začne o existenci překážek v kariéře žen více mluvit. Přestože je jasné, že takové téma vzbudí silné emoce.
Potřebujeme silné ženy na vysokých postech, které se nebudou bát sdílet své příběhy o tom, jak se právě ony vyrovnaly s překážkami na cestě za lepší kariérou. Jak před pár lety řekla bývalá zástupkyně soudce Nejvyššího soudu Spojených států Ruth Bader Ginsburgová: „Ženy patří na všechna místa, kde se rozhoduje. Nemělo by se stávat, že ženy jsou výjimkou.“
Zdroje:
McKinsey & Company, "Women in the Workplace 2018," 2018
McKinsey & Company, "Women in the Workplace 2022," 2022
https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Gender_statistics#Labour_market
Sheryl Sandberg, "Lean In: Women, Work, and the Will to Lead," 2013.
