Rozhovor s Ing. Mariánem Vaczulou, IT business analytikem ze společnosti Greyson
V dnešním rozhovoru probereme, kdo je to business analytik a co to vlastně business analýza je. Také se dozvíte, jaké předpoklady by měl správný analytik mít.
Marián s námi navázal spolupráci, aby se stal lektorem kurzu Business analýza v IT a naučil vás, jak využít jeho know-how a zkušenosti z praxe i ve své práci nebo byznysu.
Kdo je to business analytik?
Na tuto otázku podle mých zkušeností není zcela jednoznačná odpověď a je to o vnímání jednotlivých společností, co si pod rolí business analytika představují. Proto i potenciální kandidát na tuto pozici by si měl poměrně dobře ověřit, co bude jeho náplní práce. Když se řekne business analytik v „našich“ zeměpisných šířkách, v České republice nebo na Slovensku, je to člověk, který pracuje primárně s klientem (product owner, zkušený budoucí uživatel systému atd.), získává požadavky na systém (requirement analýza), třídí je, analyzuje, prioritizuje a navrhuje řešení. Toto řešení je více high-level v podobě procesů, které musí zapracovat do již existujícího ekosystému. Zažil jsem však různé „druhy“ business analytických pozic. V jednom projektu se jednalo o zmiňovanou requirement analýzu až po návrh rozhraní na všechny systémy banky, které s novým systémem komunikovaly.
Na druhé straně jsem viděl více „businessovější“ pozice, kde byl business analytik pravá ruka projektového manažera, spolupracoval na tvorbě budgetu, prioritizaci požadavků, částečně pracoval na requirement analýze, ale času na procesní analýzu už moc nezbylo.
Jaká je nejdůležitější vlastnost business analytika?
Určitě to není jen jedna vlastnost a často záleží, jaký skillset potřebuje daná firma do svého týmu. Pro mě je nejdůležitější vlastností komunikace a lidský přístup daného člověka. Přirozeně to není jediná potřebná vlastnost, nicméně business analytik je člověk, který přímo komunikuje s klientem. A tato komunikace je pro mě základ, jako v každém jiném obchodním vztahu. Pokud analytik nevybuduje dobrý vztah se svým klientem, získávání informací je mnohem náročnější. Pokud analytik komunikuje s klientem přímo, empaticky a férově, klienti to většinou ocení.
Z většiny mých klientů se stali velmi dobří parťáci, kteří ocenili primární transparentnost. Proto, pokud byl někde problém, který vyžadoval například ústupek z nějakého požadavku, uměli jsme si ho vykomunikovat a dojít k nějakému řešení. Když klient ví, že s ním hrajete fér, nemá problém s diskusí či ústupkem. Pokud byste na něj zkusili nějakou „kulišárnu“, jeho motivace k dohodě bude menší. A myslím, že toto je vzorec aplikovatelný i do běžného života.
A co další vlastnosti?
Business analytik potřebuje mít cit pro detail, schopnost ptát se na správné otázky a také logické myšlení a jistou dávku kreativity, aby dokázal z velké spleti informací vytěžit vše potřebné a navrhnout co nejefektivnější řešení. Je určitě důležité mít alespoň všeobecný přehled v dané doméně (například karty, platby, pojištění, telco). Mnohdy stačí alespoň uživatelský přehled, který pomůže analytikovi proniknout na druhou stranu barikády a vidět, jak procesy fungují na pozadí.
Zmíněné vlastnosti jsou důležité, ale nerad bych čtenáře tohoto článku vyděsil. Business analýza je v podstatě řemeslo jako každé jiné a do velké míry se lze naučit. Dají se v ní nalézt opakující se patterny, každý projekt vás naučí něco nového, co můžete aplikovat v dalším projektu. Pokud vám ta práce připadá sympatická a baví vás, věřím, že se ji naučíte.
Je business analýza něčím specifická?
Každý druh analýzy má svá specifika. Business analýza je více o „reálném světě“, který znají klienti, zadavatelé. Řeší se v ní, jak věci fungují v současnosti a jak je chceme mít v budoucnosti. Definuje high-level řešení, zpracovává požadavky a generuje procesy, ale většinou nejde na technickou úroveň.
Přirovnal bych to trochu k práci architekta. Jako architekt s klientem řešíte, jak má stavba vypadat. Krásně si ji namalujete, navrhnete materiál, speciální pilíř, moderní ohyb nosné konstrukce. S klientem si to vykomunikujete, projdete několika iteracemi, až jsou obě strany spokojeny. Ale aby ta stavba stála, musí se na to podívat statik. Ten sice s klientem prakticky komunikovat nemusí, ale má zadání, vše musí spočítat a navrhnout tak, aby vaše dílo drželo.
Business analytik podobně komunikuje hlavně s klientem, snaží se najít řešení, které klienta zaujme a uspokojí, ale on sám většinou technickou stránku věci neřeší. Nejde do hloubky technického návrhu pro vývojáře, nemusí řešit rozhraní na jiné systémy. Přestože to řešit nemusí, je dobré, když tento technický přesah má, protože dokáže klienta včas korigovat v jeho nápadech, aby se výsledné požadavky na vývojáře vůbec daly zrealizovat.
Jak vypadá váš pracovní den?
Já osobně si ráno procházím todolist. Ten si tvořím během celého dne, zaznamenávám si tam soukromé i pracovní tasky. Díky této přípravě vím, co mě cca přes den čeká. Následně si procházím e-maily/zprávy od kolegů (u současného klienta nejvíce funguje Slack a MS Teams). Z těchto zpráv samozřejmě vznikají další tasky, kterým určuji prioritu, resp. den, kdy se jim chci věnovat.
Během dne se snažím postupně vyřešit tasky, které jsem si na daný den vyhradil, a zároveň komunikuji s kolegy v případně ad-hoc dotazů. Některé dny jsou takové, že celé dopoledne jen „slackuju“, čili vysvětluji, dohaduji.
Když dělám „reálnou“ práci, tak je opět důležité, jakou roli zastávám. Aktuálně pracuji pro ERSTE jako API analytik, takže hlavně navrhuji nová rozhraní, upravuji ta stávající, analyzuji, jaké požadavky jsou na funkcionalitu a co to znamená pro API rozhraní. Dalšími činnostmi je vytváření ticketů v tracking systému, aby vývojáři mohli podle nich upravovat kód, testování funkcionalit, které byly dodány.
Důležité jsou pro mě i milníky v podobě obědu či kávy, které slouží jako duševní hygiena. Analýza je rozumová činnost a sotva lze provádět v maximálním nasazení 8 hodin denně.
Jak dlouho pracujete na jednom projektu?
To záleží na velikosti projektu. Ty menší a méně komplikované bych odhadl na 6–12 měsíců. Ty větší několik let. Většinu své kariéry jsem strávil v bankovním sektoru, který umí být poměrně komplikovaný. Obzvláště pokud se jedná o integraci systému na ostatní bankovní systémy, výměnu dat a další činnosti, kde systém nemůže fungovat autonomně, ale potřebuje součinnost již existujících systémů. V takových případech je 12 měsíců minimum, protože již samotné detailní seznámení se stávajícím stavem a získání kontaktů může trvat pár týdnů.
Kudy vedla vaše cesta, jak jste se dostal k této práci?
Krok za krokem, klik za klikem a jsem tady. Ale když se po těch letech zamyslím, asi jsem to chtěl dělat už déle. Vždy jsem rád trávil čas u počítače, i když většinou na něm běžela nějaká hra. Na vysoké jsem poprvé přišel do kontaktu s procesním návrhem. Líbila se mi myšlenka „kreslit grafiky“ a rozhodl jsem se zjistit o tom víc. V té době dost „fičelo“ UMLko, tak jsem se ho z knihy docela dobře naučil. Zároveň mě bavilo programování, tehdy to bylo primárně PHPčko. Miluji, když věci navrhnu/vytvořím a fungují.
Psal se rok 2008, svět zachvátila finanční krize a já jsem si hledal částečný úvazek v IT. V té době bylo místním folklórem chtít na práci absolventa s minimálně 3letou praxí. A ta se při denním studiu získávala těžko. Jelikož mě bavilo vyvíjet i pracovat s databázemi, našel jsem si brigádu jako PLSQL programátor v menší slovenské firmě. Práce to byla velmi zajímavá, firma velmi fajn, ale pracovně to pro mě byl trochu křest ohněm. Poprvé jsem se setkal s realitou a komplexností IT prostředí, ale zkušenosti z takto technické práce čerpám dodnes.
Po ukončení studia v roce 2010 jsme se s přítelkyní přestěhovali do Prahy. Krize sice v Evropě stále trvala, ale postupně se rozbíhaly nové projekty a jelikož jsem měl z předešlé práce solidní technický základ, viděl jsem do kódu, chápal databáze a zároveň docela slušně ovládal (alespoň z knihy) UMLko, dostal jsem rovnou několik nabídek. A už to šlo tak nějak samo. Pracovních nabídek pak bylo mnoho.
Po 2 letech praxe jsem zjistil, že nejsem úplně ukázkový zaměstnanec a víc mě zajímá projekt, který budu dělat, než barvy, které hájím. Začal jsem pracovat jako analytik na volné noze a pracuji tak dodnes. Mohl jsem si tak projekty více vybírat, vystřídal jsem jich za těch 12 let více a prošel si i více rolemi. Pracoval jsem jako integrační analytik, samostatný business analytik, business analytik v týmu či IT analytik. Co mi ale celou moji kariéru pomáhá, je můj technický základ a schopnost pochopení potřeb vývojářů, kteří ten krásný architektonický skvost nakonec musí dostat do života.
Jaké techniky při své práci používáte?
Základní věcí je to-do list. Ten jsem si obnovil teprve nedávno. Dříve jsem ho používal častěji, ale nějak mi jeho použití vyšumělo. Záplava povinností, jak pracovních, tak domácích, ale způsobovala, že jsem si vzpomněl na důležité věci často až večer, když jsem se konečně zastavil. A to se pak tasky jako „koupit léky“ či „objednat výměnu pneumatik“ řeší velmi těžko. Poctivě zpracovaný a kategorizovaný to-do list ale dokáže neskutečně odlehčit mozek.
Další důležitou úlohou jsou poznámky. Tady jsem zatím nenašel naprosto ideální způsob. Momentálně pracuji nejvíce s Notion. Můj cíl je dělat si poznámky a knowledge base z různých projektů tak, abych se k nim uměl vrátit i po pěti letech. Cítím zde velké mezery, ale pracuji na tom a snažím se to zlepšit.
Co se týká pracovních technik, tam je to trochu složitější. Každý projekt je jiný a má svá specifika. Proto přijít na projekt a očekávat, že bude podle příručky 100% využívaný BABOK nebo UML, že requirementy budeme zpracovávat jen podle IREB, to je opravdu nereálné. Když jsem si dělal certifikaci UML a následně šel pracovat do jedné velké české banky, zjistil jsem, že UML, resp. Enterprise Architect, je v podstatě kreslítko. Cílem je uložit informace tak, aby byly jednoznačné, snadno spravovatelné, udržitelné a pochopitelné pro široké spektrum lidí. To v bance relativně slušně dokázali a nemuseli jít na úroveň úplného následování metodiky UML. Některé věci používali vysloveně v rozporu s metodikou. Na druhé straně to účel splnilo. Snažím se z různých projektů a metodik vzít, co se mi hodí, a zkouším to aplikovat podle daného prostředí.
Jak vypínáte mozek?
To je u mě docela náročné. Než jsme měli děti, bylo to o něco jednodušší. Člověk měl čas zalézt do své ulity a tam strávit tolik času, kolik potřeboval. Sám se sebou, se svými myšlenkami. Dnes mi do té ulity většinou vleze jeden nebo oba malí uličníci. Zjistil jsem, že u mě je základ omezit mobil. Rád čtu novinky ze světa, hlavně ekonomiku, energetiku, nové technologie, výzkumy. Ale pořád je to jen scrollování mobilu a tam si opravdu neodpočinu. Zaručeně mi pomůže pohyb, ať už procházka nebo běh. Také mě baví „making“ – mám 3D tiskárnu a koupil jsem si laserovou řezačku. Stále je to dost o počítači a kreslení, ale zapojuji přitom jiné buňky.
