Lucie Nováková, lektorka kurzu Řízení daní, má více než desetiletou praxi v účetnictví a daňovém poradenství. Začínala v korporátu, ale brzy zjistila, že pokud chce práci dělat dobře, musí jít mnohem hlouběji. Pochopit daňové zákony, udělat si zkoušky a převzít zodpovědnost.
V rozhovoru mluví o tom, proč pořád neví všechno (a proč je to v pořádku), jaký vztah by měl mít podnikatel se svou účetní a proč nestačí, že vám účetní software vygeneruje DPH.
Lucie, kdy jste se pevně rozhodla, že se chcete věnovat účetnictví a daním?
Už na gymnáziu jsem řešila, jestli se budu v budoucnosti věnovat přírodovědným oborům nebo matematice. Ještě ve třetím ročníku vysoké školy jsem v tom neměla úplně jasno.
Pak se mi naskytla příležitost výpomoci se zadáváním faktur do schvalovacího systému u mého současného zaměstnavatele, kde jsem byla velmi spokojená. O rok později jsem se přesunula do účetního oddělení a jsem tam dodnes.
Po pár letech jsem si uvědomila, že nemohu být kvalitní a samostatná účetní, pokud se nebudu dobře orientovat v daních a nebudu mít osvědčení daňového poradce, protože to je jediný způsob, jak můžete „legálně“ poskytovat služby daňového poradenství, včetně zpracovávání přiznání k různým daním (i pouze přiznání k dani z přidané hodnoty, které umí automaticky vygenerovat každý účetní software).
A tehdy jsem se začala ve svém volném čase připravovat na zkoušky daňového poradce, které jsem následně úspěšně složila.
Co vás na téhle práci pořád baví? Pro většinu lidí jsou daně spíš nutnost.
Rozmanitost práce a kreativita klientů. Domnívám se, že nikdy nenastane okamžik, kdy bych měla pocit, že už znám a vím všechno. Ani za svoji desetiletou praxi v účetnictví neumím perfektně všechny jeho oblasti.
Například v ASB je samostatné mzdové oddělení, zcela oddělené od toho účetního, takže mzdovou problematiku znám pouze okrajově, zatím jsem to ani ve své soukromé praxi nepotřebovala.
Také daňové zákony pokrývají veškerou problematiku, ale v praxi jsem se zatím setkala pouze s její částí. O specifických ustanoveních vím, že existují, umím si je vyhledat a pochopit, ale všechno v hlavě nenosím.
Pořád mám co objevovat a v čem se zlepšovat a to mě na tomto oboru baví nejvíce.
Máte zkušenosti jak z velké firmy, tak z vlastní praxe. Naučila jste se při podnikání něco, co by vás v korporátu nejspíš minulo?
Vlastní praxe mě naučila spolehnout se sama na sebe. Ve velké kanceláři máte vždy k dispozici kolegy, se kterými můžete konkrétní záležitost prodiskutovat, vyslechnout si různé názory a zkušenosti.
Je důležité si uvědomit, že daňové zákony jsou občas psané tak, že si je různí lidé mohou vykládat odlišně. Výklad zákona se vyjasní až tehdy, když se dostane daňový subjekt do sporu se správcem daně, a soud rozhodne, co zákonodárce skutečně zamýšlel.
A pak je to také o zkušenostech. Jeden daňový poradce vám danou situaci může vyhodnotit jako ještě bezpečnou, jiný by vám doporučil toto nedělat.
Váš obor vyžaduje absolutní přesnost a pečlivost. Přenášíte si tuto vlastnost do dalších životních oblastí?
Přesností si nejsem jistá, ale pečlivost ano. Když už se něčemu věnuji, tak na 100 %. Mám ráda projekty, ke kterým si můžu v jeden okamžik sednout a na jeden zátah je dodělat. A odškrtnout si je z to-do listu.
Například při úklidu. Když už se do něj pustím, pak je to otázka několika hodin a neskončím, dokud není hotový celý byt.
Je něco, co by Češi obecně měli změnit na svém vztahu k penězům nebo účetnictví?
Myslím si, že u nás není moc dobrá výuka finanční gramotnosti na základních a středních školách. Samozřejmě, že se to různí v závislosti na lokalitě. A je pravda, že se nepohybuji ve školství, takže nemohu hodnotit úplně přesně současnou situaci.
Ale před pár lety jsem měla možnost podílet se na výuce účetnictví na střední odborné škole, oboru zahradník. Studentky se po dokončení školy měly věnovat pěstování květin, vázání kytic a mým úkolem, aby byly dodrženy osnovy, bylo vysvětlit jim daňové odpisy majetku.
Myslím, že v tomto případě by dávalo smysl vyučovat účetní a daňové základy – od všeho, co koupíš, si schováš účtenku do krabice od bot a na podzim tuhle krabici od bot dáš kámošce, co vedle studuje obor administrativa a účetnictví, a ona ti řekne, co máš dělat dál. Protože daňové odpisy u majetku rozhodně nemá v hlavě ani zkušená účetní, tak proč by je tam měla mít zahradnice?
Dále si myslím, že je ještě mnoho podnikatelů nebo majitelů firem, kteří účetnictví považují za něco podružného, co jim může vést kdokoli bez předchozích zkušeností. Nechtějí za to moc platit, nechtějí se tomu věnovat. Účetní software přece umí všechno a kdokoli v něm zvládne vytvořit fakturu podle návodu na YouTube...
Toto je cesta do pekel. Může to fungovat, ale se složitějšími případy narazíte. A pak také platí, že většina daní vychází ze správně vedeného účetnictví.
Jaký je podle vás ideální vztah mezi účetní*m a klientem?
Podle mého názoru každý podnikatel nebo majitel firmy potřebuje dobrou účetní, které bude věřit a bude s ní chtít spolupracovat.
Bez včasné a správné komunikace není účetní schopna efektivně a bezchybně pracovat. Zkrátka pokud nedostane informace, nebudou dobře připraveny podklady pro zpracování daňových přiznání. Řetězí se to.
Ovládají dnešní podnikatelé základy daňové gramotnosti?
To je hodně individuální. Každý to má nastavené jinak. Někdo chce podnikat a nechce se věnovat účetnictví a daním, tím pádem si rovnou najde účetní a daňového poradce a všechno přesune na ně.
Jiný si zase vše chce dělat sám, takže si o účetnictví a o daních zjistí alespoň základy, které bude potřebovat. A má třeba v záloze odborníka, kterého se může zeptat, když narazí na složitější problém.
A pak tady jsou podnikatelé, kteří o účetnictví nic nevědí – myslí si, že vést ho je jednoduché, a tak to nechají dělat svoji asistentku.
Teoreticky podnikatelé znalosti daňové problematiky znát nepotřebují, pokud tyto povinnosti včas delegují na externího odborníka.
Co byste poradila někomu, kdo se chce naučit daním rozumět, ale odrazuje ho ta složitost?
Jít na školení, nebo si sehnat individuální konzultace. Jazyk používaný v zákonech není uživatelsky přívětivý a slyšet výklad předpisů od profesionála, který ho podá vlastními slovy, dost pomůže.
Ale pokud by se někdo daním chtěl věnovat více, není jiná možnost než zatnout zuby a ponořit se do jednotlivých zákonů.
Kdy podle vás podnikatel potřebuje pomoc odborníka? A kdy si ještě daně může dělat sám?
Když je podnikatel (fyzická osoba) ochotný si daňovou problematiku malinko nastudovat, mohl by to zvládnout sám.
Pokud nakupuje a prodává pouze v ČR, nemá jedinou fakturu ze zahraničí (žádný Google Disk, Office 365 přímo od Microsoftu, reklamu na Meta), uplatňuje výdaje paušálem nebo je v paušální dani (a zná všechny její podmínky) a není plátcem DPH.
U obchodních společností, které už mají povinnost vést podvojné účetnictví, je lepší mít někoho, kdo daním rozumí a o tuto oblast se postará.
Stíháte se průběžně vzdělávat? Jsou teď v oboru nějaké novinky?
Ano, bez toho by to nešlo. (smích) Většinou mi na vzdělávání zbývá časoprostor před koncem roku, ale naštěstí je dostatek školení online a se záznamem, takže si je můžu dle potřeby v průběhu roku nakoupit a pak, když je v prosinci trochu „okurková sezóna“, si je pustit.
Některá „udržovací“ školení poslouchám třeba k úklidu, kdy jsem schopná se fyzicky věnovat práci a u toho psychicky vnímat školení.
Novinky v oboru jsou pořád. Ať už jde o novelizace, nebo o případy, kdy mají schválené novely různou účinnost, takže jejich ustanovení začínají platit průběžně.
Některé novely platí od začátku roku, ale akci od daňových subjektů vyžadují se zpožděním. Momentálně například vracení DPH z přijatých faktur, které jsou více než 6 měsíců po splatnosti. Nařízení vstoupilo v platnost k 1. lednu tohoto roku, ale vztahuje se pouze na nové faktury. Takže se to mohlo reálně poprvé uplatnit až v přiznání k DPH za letošní červenec.
A poslední otázka. Co vás v poslední době profesně překvapilo nebo pobavilo?
Reels od daňové poradkyně Lucie Ziebové. Je skvělá. Vždy se u jejího ztvárnění daňové reality odreaguji a pořádně zasměju.
