Po magisterském studiu farmacie nastoupil Michal Urban, lektor kurzu Projektový management ve farmacii, do oddělení globální lékové regulace a brzy se podílel na registraci léčiv pro trhy na Blízkém východě. Zkušenost s mezinárodní spoluprací a uvedením generických léčiv v SAE ho nasměrovala k řízení celých vývojových projektů – od konceptů až po globální launche, jejichž náklady kolikrát přesahovaly i 300 milionů eur.
Dnes působí v Sanofi jako Global Medical Program Lead, kde řídí globální medicínský program v oblasti transplantologie a poskytuje projektově-manažerskou expertizu pro klinické studie pod vedením medicínského oddělení.
V rozhovoru mluví o specifikách projektového řízení ve farmacii, využití AI při vývoji léků a o tom, proč založil pracovní portál PharmaPort.
Michale, po vašem PhD studiu na 1. lékařské fakultě UK jste se během několika let dostal k vedení globálních programů v Sanofi. Co vás přivedlo k projektovému managementu?
Do farmaceutického průmyslu jsem nastoupil hned po magisterském studiu farmacie, nejprve do oddělení globální lékové regulace. Na své poslední pozici jsem měl na starosti registraci léčivých přípravků pro trhy na Blízkém východě a podílel se na uvedení několika generických léčiv ve Spojených arabských emirátech a dalších zemích Perského zálivu.
Ten přímý kontakt s místní kulturou a celá ta zkušenost mě nadchla, a proto když přišla možnost rozšířit působnost na celý globální trh, neváhal jsem. Po několika letech jsem pak přirozeně přešel k řízení celých vývojových projektů – od konceptu až po uvedení léku na trh.
Když se ohlédnete za svými začátky v PM, co pro vás tehdy představovalo největší výzvu?
Člověk se toho v projektovém řízení nejvíce naučí praxí. Měl jsem štěstí, že jsem začínal na jednodušších projektech – například na vývoji generických léčiv – a postupně přešel k těm složitějším s robustními klinickými programy fáze I–III, typickými spíše pro vývoj inovativních léčiv.
Právě zvládnutí takto komplexních projektů byla pro mě největší výzva, ale zároveň i zkušenost, která mě nejvíce profesně posunula.
Na který projekt nejraději vzpomínáte a proč?
Detaily interních projektů nemohu sdílet, jedná se o citlivou záležitost pro každou farmaceutickou firmu, ale mohu říct, že nejraději vzpomínám na projekt vývoje nové účinné látky, která měla nejen přinést významný benefit pacientům, ale i výrazně snížit environmentální dopad z hlediska emise CO₂.
Vývojové náklady na tento komplexní vývojový program přesáhly 300 milionů eur. Tím se lišil od ostatních projektů, které jsem v minulosti vedl.
Měl jsem velké privilegium vést globální tým složený z desítek expertů, včetně špičkových vědců, od kterých jsem se toho hodně naučil. Zároveň jsme fungovali jako skvělý tým – všichni byli zapálení do práce a s některými kolegy jsme dodnes přátelé.
Jaké jsou podle vás největší rozdíly v přístupu k projektovému řízení v Česku a zahraničí?
Ačkoliv jsem vždy pracoval v Praze, žádný projekt jsem nevedl čistě pro český trh – vždy šlo o nadnárodní farmaceutickou firmu. Rozdíly proto nevidím ani tak v geografii, ale spíše v oboru.
Farmaceutický průmysl je velmi regulovaný, takže projektové řízení je do značné míry standardizované. Větší odlišnosti vidím až při srovnání s jinými odvětvími, třeba automotive nebo IT.
Farmaceutické projekty jsou často během na dlouhou trať. Jak se vám daří udržet motivaci týmu?
Vývoj léku trvá obvykle 10–15 let, od preklinických testů až po uvedení na trh, což je další specifikum vývojových projektů. Během takto dlouhé doby je normální, že se tým včetně projektového manažera často obmění. Každopádně stále platí, že motivace týmu je klíčová.
U inovativních léků, které mohou zásadně zlepšit život pacientům, se lidé většinou nadchnou sami od sebe. Jako projektový manažer ale musíte umět řešit i náročné situace, konflikty a nedorozumění, aby tým fungoval jako jeden celek po celou dobu.
Málokdy mají členové týmu na starosti pouze váš projekt, proto občas musíte tak trochu bojovat i s interní konkurencí v podobě jiných projektů v rámci téže firmy.
Jaká jsou podle vás specifika řízení globálních týmů ve farmacii?
Na rozdíl od vývoje softwaru si ve farmacii nemůžeme dovolit uvést „polotovary“, které se postupně vylepší. Léčivo musí být od začátku bezpečné i účinné – nemůže se stát, že sice odstraní pacientům migrénu, ale zároveň poškodí játra.
Agilní metody jsou ve farmacii v kurzu, proto se tohoto tématu chci dotknout i v našem online kurzu, ale míra flexibility je výrazně omezená oproti jiným odvětvím.
Co je podle vás klíčové pro úspěšný přechod z jiného oboru do farmaceutického projektového řízení?
Farmaceutické firmy obvykle preferují kandidáty s přírodovědným nebo technickým vzděláním – farmacie, chemie, medicína – protože se snáze zorientují v odborných tématech. Ale znal jsem i kolegy z jiných odvětví, kteří byli výborní.
Klíčová je ochota učit se novým věcem a adaptovat se na specifické požadavky oboru.
Jaké dovednosti musí mít projektový manažer, který chce uspět v oblasti farmacie?
Určitě silné komunikační a organizační schopnosti. Ve spolupráci s globálními týmy se hodí i empatie a cit pro kulturní rozdíly – s Francouzem, Číňanem či Rusem budete jednat přece jen trochu jinak.
Do jaké míry ovlivňuje váš obor nástup AI a digitalizace?
Nejsem odborník na AI, ale její vliv je už teď patrný. Může zrychlit vývoj nových léčiv už v raných fázích – využívá se při analýze literatury, patentů a různých databází například při identifikaci biologických cílů, jako je protein, receptor či enzym (Target Identification). Uplatnění má také při chemické optimalizaci molekul (Lead Optimization) pro zvýšení účinnosti, snížení toxicity a zlepšení farmakokinetiky daného léčiva.
V klinických studiích se např. využívají NLP (Natural Language Processing) modely pro extrakci dat z nestrukturovaných dokumentů nebo analýzu elektronických zdravotních záznamů (eHR = electronic health records), což ušetří spoustu času a chybovost je opravdu minimální. To je jen pár příkladů, uplatnění je mnohem širší.
Nedávno jste založil PharmaPort, pracovní portál zaměřený na farmacii. Co vás k tomu vedlo?
Společně s mým kamarádem Filipem Škardou jsme viděli, že v Česku chybí portál jako je PharmaPort, který je zaměřený čistě na pracovní příležitosti ve farmacii.
Zároveň jsem si chtěl vyzkoušet vést projekt nejen z pozice projektového manažera, ale i jako business owner – to vyžaduje jinou kombinaci dovedností a baví mě tuto roli objevovat. Také jsem se díky této zkušenost seznámil se spoustou zajímavých lidí a rozšířil si i díky nim své obzory.
Kdybyste mohl svému mladšímu já na začátku kariéry dát jednu radu, která by vám ušetřila spoustu času a energie, jaká by to byla?
Možná bych si PMP certifikaci udělal o něco dříve – dala mi větší nadhled u procesů a struktury v projektovém řízení. A asi bych si zkusil vlastní projekt typu PharmaPort už před několika lety.
Jinak ale ničeho nelituji. Každá etapa měla svůj význam a já se spíš dívám dopředu než zpátky.
