Lenka má za sebou cestu, která začínala ve světě, kde se kouřilo v kancelářích, dohody se stvrzovaly se sklenicí whisky v ruce nebo na golfu a ženy stály v pozadí – asistovaly, místo aby rozhodovaly. Dnes v našem kurzu učí ženy, jak převzít otěže, a sama vede s empatií, klidem i nezlomnou vnitřní silou.
V rozhovoru se s námi podělila o to, co ji formovalo – od inspirujícího vedení v LEGO a Mattelu až po osobní zkušenost s péčí o těžce postiženého syna, která jí přinesla nový pohled na život, práci i vedení lidí. Otevřeně sdílí, kdy naposledy pochybovala o své vlastní cestě, proč se nenechala odradit a co považuje za největší výzvu v čele Dobrodějny – projektu, který denně zaceluje mezery v systému a pomáhá lidem, na které stát zapomněl.
Chcete se inspirovat příběhem ženy, která se naučila zpochybňovat stereotypy, ale nikdy sama sebe? Pusťte se do čtení.
Co se ve vás změnilo od chvíle, kdy jste poprvé vedla tým, a co zůstalo stejné?
Změnilo se za mne úplně vše.
Začínala jsem v době, kdy se na lidi běžně křičelo a kdy slova work-life balance nikdo neznal. Kdy se kouřilo v kancelářích a dohody se dělaly se sklenicí whisky nebo na golfovém hřišti. Kdy ženy byly hodně v pozadí a spíš asistovaly, než by věci řídily.
Ale postupně se vše začalo měnit. A podle mne hlavně díky vlivu ze zahraničí. Skrze korporace, zahraniční podniky jsme se postupně vzdělávali, učili, vyvíjeli a pochopili slova, jako jsou rovné příležitosti, fair play, kompetence a strategie.
Takže jsem moc ráda, že můžu pracovat v době, jaká panuje dnes. Ano, je hodně věcí, které je potřeba zlepšit, ale myslím si, že jsme na dobré cestě. A také si myslím, že hodně věcí máme ve svých rukou – jen si o ně říct.
Které životní zkušenosti vás nejvíce ovlivnily v utváření vašeho stylu vedení?
Několik z nich. Hodně mne ovlivnilo LEGO, kam jsem nastoupila, když mi bylo 27 let. Skandinávská kultura v té době na mne působila jako zjevení. Horizontální struktura, byli jsme si opravdu všichni rovni, nejvyšší marketingový šéf vyzvedával své děti ve čtyři odpoledne a my ostatní jen koukali, co všechno je vůbec možné. Takže jsem se učila, že jsme si opravdu všichni rovni, že je potřeba disciplína, ale také porozumění, že se nikdo nemá povyšovat a nikoho ponižovat.
A druhou zkušeností bylo určitě narození druhého syna, který je těžce postižený. Najednou vidíte věci z jiné perspektivy. Naučila jsem se mnohému – trpělivosti, ale také schopnosti vidět naději i tam, kde ji jiní nevidí. Naučila jsem se lehkosti bytí, nutné dovednosti věci organizovat a taky delegovat, protože jinak by to člověk nezvládl.
Kurzy podle tématu:
Kdy naposledy jste pochybovala o své cestě a co vás vrátilo zpět?
Naposledy loni na podzim, když jsem rozjela vlastní masterclass kurzy a naivně si myslela, že během měsíce budu mít stovky účastníků. Což se pochopitelně nestalo a já byla hrozně zklamaná. Na vlastní kůži jsem zažívala pocit, že jsem selhala. Trvalo to několik týdnů, až jsem si nakonec řekla: a dost! A pomocí pozitivních afirmací jsem si vysvětlila, že jsem měla přehnaná očekávání, že ani Řím nebyl postaven za den a já na sebe tak musím být laskavá a klást si sice challenging cíle, ale také uskutečnitelné.
Který stereotyp o ženách ve vedení vás v minulosti nejvíc zraňoval a jak jste se k němu postavila?
Celý život jsem poslouchala, že hezké ženy musí nutně být hloupé. A tak jsem bojovala jediným možným způsobem, tím, že jsem opakovaně dokazovala, že jsem chytrá. Bojovala je možná silné slovo. Spíš jsem prostě dál šla svou cestou, učila jsem se, vzdělávala, a pokaždé když jsem slyšela tuto „moudrou“ větu, tak jsem se ozvala s tím, že to není pravda. A nakonec je to přestalo bavit.
Co vás učí zranitelnost v roli, která bývá spojována s kontrolou a silou?
Zranitelnost je podle mne synonym síly. Jen blbec se ničeho nebojí a jen zbabělec neumí přiznat, čeho se bojí. Takže naopak vnímám to, když hovořím o tom, čeho se obávám, co je pro mne těžké, kde vidím velkou výzvu a co mne znervózňuje, jako mou vlastní sílu.
Co jste si z LEGO a Mattelu přinesla do Dobrodějny a co jste naopak musela vědomě opustit? A co je pro vás v Dobrodějně tou nejtěžší manažerskou výzvou?
Neziskový sektor je jiný svět. Člověk, který přijde odjinud, má někdy pocit, že vlastně pomáhá málo. Protože tam potkáváte lidi, kteří svému poslání odevzdali vše – osobní život, peníze a vztahy. A vy rychle podlehnete pocitu, že vlastně děláte málo. A tomu je potřeba zabránit, jinak vyhoříte velmi rychle.
Jiné je také to, že se na věci nedíváte čistě byznysově – tady jsem udělala x a přinese mi to y. Je to spíš holistický pohled na to, že každý člověk může měnit svět. A to se v Dobrodějně snažíme dělat.
Která konkrétní žena nebo moment v Dobrodějně vás přiměl zastavit se a přehodnotit, co považujete za úspěch?
Všechny. Máme v kartotéce 3 000 lidí, kteří jsou ochotni jet přes celé město, aby dostali zdarma pytlík mouky nebo těstovin. Lidí, kteří v pátek odpoledne v dešti stojí frontu, aby pomohli svým rodinám. To vás rychle vrátí nohama na zem a řeknete si: mám se sakra dobře!
Jaké díry ve společnosti podle vás Dobrodějna denně vyplňuje a proč tyto díry vůbec existují?
Ach, tak to by byl námět na dlouho knihu. Každopádně si myslím, že sociálním sítem propadá hodně lidí a chybí informovanost o tom, kdo by jim mohl pomoci. O hendikepovaných ani nemluvě – v tomto ohledu stát selhává na mnoha frontách. Nejde jen o nedostatek informací, ale především o chybějící empatii, pomoc na správném místě, ochotu financovat potřebné pomůcky atd.
Jak vnímáte vývoj postavení žen v managementu za posledních 20 let?
Vidím den za dnem, jak se naše pozice zlepšuje. Pomalu, po krůčcích, ale jistě. Dorůstá další generace sebevědomých žen, které si už nenechají líbit, že by stály na okraji. Ženy, které se umějí prodat a chtějí být vidět. Ale často potřebují pomoci – takzvaně „nakopnout“. Potkat se s ostatními v podobné situaci a vidět, že to, co chtějí, je správně. Být součástí komunity žen, které se podporují.
Veškerý obsah v užitečném formátu. Rozhovory, články, life hacky a tipy ze světa businessu i korporátů na našem LinkedIn profilu.
Pojďte se připojit!
Jaké změny byste vy ráda viděla v přístupu k vedení a roli žen v něm?
Každý člověk hledá vlastní cestu a ta je vždy individuální. Ale je třeba přiznat si, že ženy nejsou často tak průrazné nebo hlasité jako muži – a právě proto potřebují v systému aktivní podporu, ne pasivní čekání. Myslím si, že by bylo správné, aby velké firmy při budování tzv. talent pools – tedy skupin lidí, ze kterých vybírají budoucí lídry – ženy nejen vítaly, ale aktivně do těchto programů přidávaly. I ty, které samy sebe možná ještě nevidí tak vysoko.
A ano, jsem zastánkyní kvót. Je prokázané, že pokud ženy netvoří alespoň 30 % vedení, změna nikdy skutečně nenastane. Přirozenou cestou by dosažení rovnováhy trvalo klidně více než sto let. A já věřím, že na spravedlivé prostředí by žádná generace žen – ani ta dnešní, ani ty příští – neměla čekat celé století.
Kvóty nejsou protekce. Kvóty jsou korekce. A odvaha nastavit rovné podmínky není slabost, ale síla systému, který konečně vidí všechny – nejen ty, kteří si sami o místo řeknou nejhlasitěji.
Kdo nebo co vás inspiruje v každodenním životě a práci?
Inspirují mě lidé, kteří mají odvahu být autentičtí – i když to není vždy nejjednodušší cesta. Lidé, kteří se nebojí ukázat zranitelnost, přiznat chybu, ale zároveň jít za svým cílem s lehkostí a elegancí.
Inspirují mě ženy, které se nebojí být vidět, i když ví, že to s sebou nese víc pohledů a víc soudů. A inspirují mě i malé chvíle: když někdo někomu podrží dveře bez očekávání vděku nebo když tým v práci zabere společně pro něco většího než je vlastní ego.
Každodenní inspirace není pro mě o velkých gestech. Je to spíš tiché připomenutí, že hodnoty jako integrita, lidskost a nadhled mají v našem světě pořád místo. A že krása práce je často právě v té každodenní nenápadné vytrvalosti.
Jaký dopad by měl mít váš příběh na ženy, které se právě rozhodují, zda se vydat podobnou cestou?
Jejda, přála bych si všem ukázat, že štěstí nemá s hendikepem nic společného, že lze vždy vstát z popela neúspěchu a jít dál. Že to nejlepší, co se jim může stát je, když se naučí mít se rády a budou k sobě laskavé. Když budou na sebe pyšné a měřítkem jejich hodnoty budou jen ony samy.
Na co se při lektorování tentokrát těšíte nejvíc? A co nového, oproti předchozímu streamu, studenty čeká?
Těším se, jako vždy. Miluju ten pocit, kdy kurz začíná a já mohu předat mnoho vědomostí dalším ženám a pomoci jim najít cestu.
Mým posláním je ukázat ženám, že mohou cokoliv. Pomáhám jim věřit si, prosadit se, najít zdravé sebevědomí a nastavit si hranice, aby mohly uspět a být spokojené v pracovním i osobním životě. Protože každá žena si to zaslouží.
A pokud se mi toto podaří, tak jsem šťastná.
Děkujeme, že jste s námi sdílela myšlenky, které skutečně povzbuzují. A těšíme se na další kapitolu – tentokrát už společnou na kurzu.
Chcete se přihlásit k odběru novinek?
