Work-life balance se v posledních letech stal absolutním trendem. Po vlně workoholismu si lidé v kancelářích (a nejen tam) najednou uvědomili, že v honbě za kariérou propásli ty nejlepší roky svého života. Z extrému jsme ale skočili do dalšího extrému – a tak vyčerpaní lidé veškerou energii, kterou dřív dávali do práce, přesměrovali do křečovité snahy o nalezení dokonalé rovnováhy.
Někteří vědci a lídři, jako například CEO Redditu, však radí pustit tento nedostižný cíl z hlavy. Psychologové upozorňují, že rovnováha mezi prací a osobním životem je spíše „cyklus, nikoli konečný stav“. Jinými slovy, dosáhnout dokonalé rovnováhy a setrvat v ní navždy je prakticky nemožné.
Pojďme se podívat na to, proč myšlenka na hledání dokonalého balancu může vaši únavu a pocity vyhoření spíše prohloubit.
Kde se vůbec vzal koncept work-life balance
Na konci 18. století prošly USA, Velká Británie a velká část Evropy průmyslovou revolucí, jejíž důsledky pocítil naprosto každý. Oficiálně se zavedla standardní pracovní doba a omezil se počet hodin, které mohli lidé týdně odpracovat.
Během následujících sta let pak zákonodárci přidali i takové věci, jako je nemocenská nebo mateřská dovolená. A zhruba v té době se začaly rodit první obrysy myšlenky na rovnováhu mezi prací a osobním životem.
Opravdový boom zažila tato teorie v 80. letech 20. století, kdy na plný úvazek začalo pracovat stále více žen. Ty však zároveň musely dál táhnout drtivou většinu péče o domácnost.
Proč se přestat honit za falešnou rovnováhou
Co pro vás vlastně znamená rovnováha mezi prací a soukromím? Pokud je to jen další strašák, který vám visí nad hlavou a projevuje se zmeškanými termíny, jen abyste stihli sraz s přáteli, pak je někde chyba. Když vás samotný cíl dosáhnout rovnováhy stresuje, nefunguje to zkrátka tak, jak slibují chytré knížky.
Motivační řečník Dan Thurmon ve své knize Off Balance on Purpose tvrdí, že work-life balance je proces neustálého přizpůsobování se okolnostem, nikoliv cílový stav zenového klidu.
Aby toto téma prozkoumali do hloubky, provedli odborníci z Harvard Business Review studii, ve které vyzpovídali top a middle manažery ve věku od 30 do 50 let.
Zhruba 30 % mužů a 50 % žen přiznali, že bojují s přetížením a přesčasy, a popisovali nejrůznější kličky, které musí dělat, aby si vůbec nějaký osobní život udrželi. Jiní respondenti naopak pracovali přesčas víceméně dobrovolně, protože měli pocit, že se to od úspěšných profesionálů prostě čeká.
Alexis Ohanian, CEO Redditu, k tomu říká: „Rovnováha mezi prací a osobním životem je fraška. Nikdy ničeho takového nedosáhnete.“
Podle něj je klíčem umět si říct, na co se zrovna potřebujete soustředit, a přijmout jako fakt, že se misky vah občas převáží na jednu stranu. Jsou období, kdy budete muset většinu času obětovat kariéře. A pak přijdou chvíle, kdy má jasnou přednost osobní život – nový vztah, narození dítěte nebo prostě jen psychické a fyzické vyčerpání.
Rovnováha totiž není ostře ohraničená. Její těžiště se neustále přelévá ze strany na stranu. Nejdůležitější je být k sobě upřímný a poznat, kdy je na čase přehodnotit priority. A pokud máte partnera nebo rodinu – je naprosto zásadní s nimi o těchto změnách otevřeně mluvit.
Jak najít balanc, který funguje – a nevyhořet
1. Smiřte se s diskomfortem
Být v nerovnováze není příjemné – přináší to stres a pocity viny. Ale co kdybyste tento diskomfort přijali a našli v něm prostor pro růst?
Všechno náročné bolí, když se snažíte růst a budovat něco nového, připomíná Dan Thurmon. Potřeba zůstat za každou cenu v komfortní zóně vaše sny spolehlivě pohřbí.
2. Buďte tady a teď
„Jediný způsob, jak mít situaci pod kontrolou, je soustředit se na jednu věc a věnovat se jí naplno,“ říká Thurmon. To znamená neutíkat myšlenkami k tomu, co všechno ještě musíte udělat, a nenechat se rozptylovat telefonem.
Psycholožka Anette Lechner dodává, že balanc není jen o tom, jak si v diáři rozkouskujete čas. „Můžeme být fyzicky doma, ale v hlavě pořád řešit práci. Pak doma vlastně vůbec nejsme.“
3. Zastavte se a vnímejte své emoce
Udělejte krok zpět a zeptejte se sami sebe: Co mě teď stresuje nebo mi způsobuje nespokojenost? Jak to ovlivňuje moji práci a osobní život? Co musím obětovat?
Zmapujte si, jaké pocity ve vás situace vyvolává. Bez upřímné sebereflexe nemůžete nic změnit.
4. Udělejte si inventuru priorit
Podívejte se na věci s odstupem. Zeptejte se sami sebe: Co jsem ochoten obětovat a na jak dlouho?
Naše životní priority se často mění mnohem rychleji než naše každodenní návyky. Pravidelně si kontrolujte, jestli stále jdete správným směrem.
5. Buďte flexibilní a hledejte alternativy
Nelpěte na zavedených pořádcích. Je ve vaší práci něco, co by se dalo dělat jinak? Lidé, kteří mají v práci určitou flexibilitu, hodnotí svůj work-life balance mnohem lépe než ti, kteří fungují v rigidním systému bez možnosti plánovat si svůj den.
6. Uveďte změny do praxe
Jakmile si ujasníte priority a zjistíte, co se dá změnit, je čas jednat. Může jít o konkrétní, praktické kroky – třeba začít konečně delegovat úkoly nebo jednoduše přestat dřít za dva.
