Lukáš Zych a Lenka Matějíčková působí ve společnosti Grinity, kde se z různých úhlů pohledu věnují tématu udržitelnosti budov – Lenka na strategické a metodické úrovni, Lukáš v detailu technických řešení. Společně jsou také lektory kurzu Udržitelné stavebnictví v praxi, ve kterém propojují teorii s reálnými zkušenostmi z projektů.
V rozhovoru s Lukášem Zychem se díváme na udržitelné stavebnictví bez zjednodušení a marketingových zkratek. Jakou má pověst v Česku? Co přinesou nové evropské regulace a proč kolem nich často vzniká zbytečná panika? A jak poznat, kdy udržitelné řešení opravdu dává smysl a kdy jde jen o dobře zabalený greenwashing?
Lukáši, jakou má u nás udržitelné stavebnictví pověst? Je vnímáno jako smysluplný a prospěšný trend, nebo spíše jako něco, co se vnucuje?
Udržitelné stavebnictví u nás má rozporuplnou pověst – část trhu ho vnímá jako smysluplný a nevyhnutelný směr, zatímco jiní ho považují za regulaci a EU vnucovaný trend.
Přísnější pravidla EU pro budovy vzbuzují často obavy. Co skutečně čeká starší objekty?
Přísnější evropská regulace (např. směrnice EPBD IV) postupně zvyšuje tlak jak na nově stavěné budovy, tak renovace starších objektů, zejména těch s nejhorší energetickou třídou.
V praxi to bude znamenat investice do obálky budovy, výměny technologií nebo zlepšení energetického managementu. Pro konečné uživatele nižší účty za energie a kvalitnější vnitřní prostředí.
Kurzy podle tématu:
Občas médii proběhne kvůli chystaným nařízením doslova vlna paniky. Jak podobné kauzy vznikají a je opravdu důvod k obavám?
Mediální „kauzy“ často vznikají ze zjednodušení nebo cílené dezinterpretace návrhů legislativy, které jsou ve skutečnosti technické, a ještě ve fázi projednávání.
Jednotlivé požadavky jsou pak vytrženy z kontextu a prezentovány jako plošné zákazy, což posiluje primárně prodejnost novin a inzerce, a s realitou vůbec nesouvisejí. Bezmyšlenkovitě jsou pak přejímány dalšími médii a veřejností – toto by měl být hlavní důvod k obavám.
Jaké hlavní legislativní změny dnes ovlivňují stavebnictví a jak se promítnou do návrhu a provozu budov?
Klíčovou změnou je aktuálně nový stavební zákon a revize směrnice EPBD, která zavádí přísnější energetické standardy, povinnost renovací nejhorších budov, postupný odklon od fosilních zdrojů (dekarbonizace), směřování k bezemisním budovám (ZEB) atd.
Současně se přidají nové požadavky a sledované parametry jako svázaná uhlíková stopa, nabíjecí zásuvky pro elektro-mobily, velmi detailní energetický management a vyhodnocování provozu atd.
Co udržitelnost a krizové situace? Počítá se s blackouty nebo extrémním počasím a aktuálně také s válečnými konflikty?
Ano, je to jeden ze základních pilířů ESG a Taxonomie EU – maximální odolnost budovy (resiliance) vůči jakýmkoliv vnějším vlivům – jak klimatickým, tak ekonomickým. Budova, která spotřebovává minimum energie, je nezávislá na cenách ropy, plynu a elektrické energie třetích stran.
Velká část budov má instalované PV panely, což zvyšuje soběstačnost a částečně může řešit blackouty. Budova, která je naprojektovaná a provozovaná tak, aby byla adaptovaná na extrémní počasí (přehřívání, přívalové deště), zajišťuje uživatelům a výrobcům jistotu, že bude fungovat bez ohledu na to, jak bude šílené počasí.
Jak efektivně navrhovat fotovoltaické systémy pro budovy a jaké mýty o solární energetice je třeba vyvracet?
Efektivní návrh fotovoltaiky znamená integrovat ji už do rané fáze projektu – optimalizovat orientaci, sklon, návrh únosnosti střechy, spotřebu v místě, případně využití principu komunitní energetiky a hlavně ji propojit s řízením systému v budově.
Mezi časté mýty patří například nízká účinnost v našich podmínkách, dlouhá návratnost nebo „může to instalovat každý, na tom nic není“. S boomem fotovoltaiky se na trhu objevilo obrovské množství nekvalitních firem, které teď krachují a zanechávají po sobě nefunkční systémy, zničené střechy, podvedené zákazníky a obrovské finanční dluhy.
Co je realistické zejména ve městech? Dává smysl instalování fotovoltaických panelů na střechy či balkony stávajících budov a panelových domů? Co využití tepelných čerpadel ve starší zástavbě, jde o řešení, kterému se do budoucna nevyhneme?
Ve městech dává fotovoltaika na střechách smysl i u stávajících a panelových domů, pokud je dobře vyřešena statika, orientace a hlavně společná spotřeba (např. pro bytové domy) – není to krabicové řešení, ale musí být vždy šité na míru předpokládané potřebě v čase. Jsou instalace, které se nemusí ani vrátit a pak nemá cenu fotovoltaiku instalovat vůbec, ale zaměřit se na jiná řešení.
Balkonové instalace mohou být doplňkové řešení, ale jejich přínos je stále diskutabilní (technologie ještě není tak daleko, i když každým rokem se to zlepšuje). Tepelná čerpadla ve starší zástavbě smysl mají, ale vyžadují kombinaci s úpravami obálky budovy a otopné soustavy, včetně koncových prvků. A určitě to není jediné možné řešení.
Které chytré technologie dnes přinášejí největší úspory v reálném provozu budov?
Co se týká reálného provozu budov, tak zde nic nového objevného není – nejlevnější energie je ta, která se nespotřebuje. Návrh úsporné budovy nesmí nikdy začínat „chytrou technologií“, která všechno zachrání. Budova musí být naprojektována jako maximálně úsporná již v době architektonického návrhu, s kvalitní obálkou, tvarem, vysokou schopností akumulace, limitem maximalistického prosklení atd.
Tam jsou naprosto zásadní úspory nebo vyhozené provozní peníze. Teprve pak přicházejí na řadu systému TZB (technického zařízení budov), včetně systémem MaR (měření a regulace) s dnes již legislativně povinným EMS (energetickým managementem). Ale opět ani sebelepší MaR s AI nezachrání špatně naprojektované vytápění, chlazení či vzduchotechniku.
Pravidelně se potkáváme se systémy, které nejsou hydraulicky vyvážené a zaregulované. EMS je dnes již na tak pokročilé úrovni, že je schopný veškeré tyto nedostatky identifikovat, vyhodnotit a poslat zprávu majiteli/developerovi s instrukcemi co je potřeba udělat – ale bohužel zde opět přichází řada na lidský element, který musí u konkrétní technologie vše opravit a dotáhnout do funkčního a efektivního stavu.
Dokážeme chytré technologie doplnit i do starších objektů bez velkých stavebních zásahů a bez viditelných kabelů?
Většinu chytrých technologií lze dnes do starších objektů doplnit i bez velkých stavebních zásahů díky bezdrátovým systémům a IoT řešením.
Dělají dnes čeští developeři a architekti konkrétní kroky, které reagují na změnu klimatu nikoli kvůli snižování emisí, ale kvůli skutečným dopadům?
Pokud víme, tak ne.
Jak se vyvíjejí požadavky na udržitelnost v realitním sektoru a co by měly firmy dělat už teď, aby se připravily na standardy roku 2030?
Požadavky se zpřísňují – nejaktuálnější pro realitní trh je nová směrnice EPBD IV, která zavádí do praxe bezemisní standard pro nové budovy od roku 2030 a zároveň tlačí na renovace těch nejméně efektivních. V březnu byly zrevidovány požadavky na nefinanční reportování, které opět vrátí na trh další požadavky ESG.
Dá se poznat, kdy je udržitelné řešení opravdu přínosné a kdy jde jen o greenwashing nebo marketingovou zkratku?
Ano, klíčovým rozdílem je měřitelnost a komplexní přístup – skutečně přínosná řešení mají doložitelný dopad (energie, emise, provozní náklady, údržba atd.), jsou realizovatelná v praxi, vyzkoušená (reálné reference) a je nutné vždy posoudit přínos k udržitelnosti jako celku (žádné řešení není bez souvislostí).
Existuje představa o udržitelnosti u památkově chráněných objektů? Kde jsou limity a kde je reálný prostor pro inovace?
Ano, představa existuje, ale spíše pouze v případě nadnárodních korporací, které toto zpravidla nerozlišují, jelikož potřebují mít udržitelné portfolio jako celek bez ohledu na památkovou ochranu či jiná omezení. Navíc reálně se udržitelnost promítá do nižších provozních nákladů, tj. zajímá to i samotné uživatele.
Ze strany legislativy jsou tyto budovy aktuálně vyjmuty. Limity jsou zejména v zásazích do fasád, střechy, konstrukcí nebo vzhledu, což omezuje například zateplení obvodového pláště budovy či instalaci viditelných technologií, např. fotovoltaických panelů.
Veškerý obsah v užitečném formátu. Rozhovory, články, life hacky a tipy ze světa businessu i korporátů na našem LinkedIn profilu.
Pojďte se připojit!
Pomáhá udržitelnost snižovat náklady na bydlení a zlepšovat dostupnost bydlení, nebo to není tak jednoduché?
Jedním ze základních pilířů udržitelnosti by měla být také ekonomická udržitelnost, tj. správně navržená a postavená udržitelná obytná budova nebo rodinný dům povede k provozním úsporám jak na energiích, tak na údržbě.
Na druhé straně to může vést k vyšším investičním nákladům v prvním kole – nikdy ale nesmí být součet provozních a investičních nákladů vyšší než u standardní budovy – tj. vždy se to vyplatí.
Jaké bývají nejčastější chyby v návrhu udržitelných řešení?
Nejčastějšími chybami jsou:
- řešení jednotlivých technologií izolovaně, bez celkového konceptu budovy a jejího reálného provozu,
- špatné dimenzování systémů bez vazby na skutečné potřeby uživatelů či reálné počasí,
- slepá důvěra projektantů v marketingové prohlášení výrobců,
- absence dat a vyhodnocení reálného provozu se zpětnou vazbou k projektantovi a dodavateli – zcela chybí lessons learned,
- kvalitní řízení veškerých systémů.
Jak finančně hodnotit návratnost udržitelných opatření v době, kdy se ceny energií rychle mění?
Návratnost se dá počítat buď jako prostá nebo se zohledněním všech dalších parametrů budoucího vývoje stavebního trhu a zde nejde jen o ceny energií, ale například předpokládanou inflaci a velké množství dalších parametrů. My ve většině případů počítáme návratnost prostou, což je konzervativnější přístup.
