Lektor kurzu Analýza dat ve zdravotnictví a biologii se v oboru pohybuje přes 30 let. Působil v akademické sféře a následně ve farmaceutických společnostech v Německu, Belgii a Dánsku.
V současnosti se věnuje statistické podpoře komplexních klinických studií a projektovému řízení ve společnosti Fortrea. Zároveň působí jako konzultant pro poradenskou společnost Wound Market Consulting se sídlem ve Velké Británii.
V rozhovoru se dozvíte, jak se dostal k biostatistice, co si myslí o nástupu umělé inteligence a proč by měli mladí odborníci z akademické půdy vyrazit do světa.
Máte více než 30 let praxe v oboru, co vás přivedlo k biostatistice a čím vás fascinuje dodnes?
Po dobu vysokoškolských studií matematiky mě sice statistika ještě nijak neoslovila, přestože jsem praxi strávil programováním maticových operací právě pro statistické výstupy. Pracoval jsem pak ve vytváření ekonomických informačních systémů, což byl jen krok ke zpracování rozsáhlých souborů dat.
To se mi pak hodilo ve výzkumné práci na univerzitě, kde jsem se zabýval biometrikou, což je aplikovaná statistika v zemědělském výzkumu, zejména ve šlechtění plodin a kvantitativní genetice. Tato práce mě velmi zaujala pro své praktické výstupy. U statistiky jsem pak už zůstal až dosud, jen v jiné oblasti – v bouřlivě se rozvíjejícím biomedicínském výzkumu.
Pracoval jste pro velké farmaceutické společnosti v Belgii, Německu či Dánsku. V čem se liší práce biostatistika v různých zemích?
Velké farmaceutické firmy jsou v podstatě globální společnosti s pobočkami po celém světě, takže nejsou nijak zvlášť patrné rozdíly v práci biostatistika v různých zemích. Hlavní rozdíl byl v tom, že u nás nebyla do počátku 21. století oblast klinických studií včetně biostatistiky dostatečně rozvinuta a získat zkušenosti šlo prakticky jen v západní Evropě nebo Americe.
Rovněž finanční pobídky byly a stále jsou rozdílné v různých zemích, což samozřejmě souvisí nejen se samotnou prestiží práce v biomedicínském výzkumu, ale také s rozdíly v životních nákladech. Ty se v rámci EU postupně srovnávají.
V poslední době se hodně mluví o využívání umělé inteligence v medicíně. Jaký prostor má podle vás AI v biostatistice?
V minulosti byla zaznamenána řada „průmyslových revolucí“, které podstatně změnily charakter a produktivitu práce. Ve své době byly provázeny jak nepochopením, tak pozitivními i negativními dopady. Z tohoto pohledu považuji rozmach využívání „umělé inteligence“ (AI) za obdobně revoluční proces – jehož dopady se zdají být značně dramatické a v mnoha ohledech překračující naše chápání.
AI uvádím v uvozovkách, protože její vývoj a samotné využívání je teprve v počátcích a pojem „inteligence“ považuji za nadsazený. To ovšem neznamená, že se nejedná o průlomovou technologii, jejíž prostor v řadě oborů včetně biostatistiky je opravdu značný a v současné době šetří zejména náklady na tzv. rutinní (standardizované) činnosti.
Jelikož však celá oblast vývoje léčiv a biotechnologií pro své dopady na lidské zdraví podléhá mezinárodní regulaci a kontrole, domnívám se, že obdobně by se mělo přistupovat i k nasazení AI. Vždy musíme vědět, co děláme, jak to děláme a jak nám to změní život.
V čem je biostatistika specifická oproti využití statistiky v jiných oborech?
Již jsem zmiňoval, že jsem začínal s ekonomickou statistikou a biometrikou neboli aplikovanou statistikou v zemědělském výzkumu. Obě vycházejí z teorií matematické statistiky a biostatistika jako aplikovaná statistika v biomedicínském výzkumu v tom není výjimkou.
Nicméně její aplikace zejména v oblasti klinických studií mají svá specifika – jedná se především o způsob, jakým se přistupuje k interpretaci jejích závěrů a všestranné posuzování rizik. Chybná aplikace by přece jen měla přímé negativní dopady na lidské zdraví a životy.
Kurzy podle tématu:
Jaké chyby při interpretaci zdravotnických dat nejčastěji vidíte a jak se jim dá předejít?
Nezaznamenal jsem sice přímé zneužití, které by vedlo až ohrožení života, nicméně pokusy interpretovat výsledky klinických zkoušek tak, aby vyzněly pozitivně a ochránily investice, jsou relativně časté – zejména v případě menších lokálních testů s cílem zavést nový zdravotnický prostředek podléhající CE certifikaci.
Na trh se tak dostává řada zdravotnických prostředků, které se v zásadě nijak neliší od placeba a v lepším případě nijak neškodí, avšak jsou nabízeny za nadsazené ceny. Velké mezinárodní klinické studie (včetně např. vývoje vakcín) jsou však vedeny tak, že se na přípravě, zpracování dat a interpretaci výsledků včetně statistické expertizy podílí řada týmů, které jsou vázány etickým kodexem.
Právě týmová práce a pečlivé posuzování každého kroku včetně možných nežádoucích příhod jsou spolehlivou prevencí proti chybné interpretaci.
Co považujete za důležité dovednosti biostatistika?
Vedle obecných lidských vlastností, jako jsou odpovědnost, vytrvalost, schopnost soustředění a sebereflexe, je pro biostatistika důležitá schopnost efektivní týmové práce a komunikace. Neznamená to podřizovat se převažujícímu názoru, ale schopnost obhájit své expertizy i odvahu uznat své omyly.
Co vás na práci s daty nejvíce baví?
Odhalovat tajemství, které se za daty skrývá.
Máte za sebou také akademickou dráhu. Je pro vás zajímavější akademické nebo firemní prostředí?
Těžká otázka. Z profesního hlediska to bylo sice velmi zajímavé období, nicméně po dobu mé akademické dráhy těžce finančně přežívala celá moje rodina. Ze zpětného pohledu přechod do firemního prostředí neznamenal žádnou profesní újmu, spíše naopak – nehledě na solidní finanční zabezpečení.
Mám pocit, že řada akademických institucí u nás je málo otevřená externím vlivům a trpí „inbrední degradací“ – významné pozice v instituci jsou z větší části obsazovány vlastními absolventy. Práce v mezinárodních expertních týmech s lidmi z celého světa je mimořádným obohacením a doporučoval bych ji každému absolventu zejména v jeho kariérních počátcích.
Jaká byla pro vás zatím největší profesní výzva, na kterou rád vzpomínáte?
Možná první adaptivní klinická studie ve farmaceutické divizi společnosti Johnson & Johnson. Teoretických prací bylo sice v té době poměrně dost, ale praktických ověření pomálu. Hodně napomohly simulace možných reálných scénářů.
Jakou má biostatistika budoucnost? Myslíte, že může umělá inteligence nahradit práci lidí?
Jak jsem zmiňoval, považuji rozvoj „umělé inteligence“ (AI) za obdobně revoluční proces srovnatelný s průmyslovými revolucemi v lidské historii, jejichž sociální dopady byly ve své době poměrně dramatické. Nicméně vždy znamenaly transformaci lidské činnosti do jiných oborů, a pokud byly zvládnuty dobře, v konečném důsledku vedly k pokroku lidské společnosti.
Biostatistika je teoretická disciplína vytvořená lidmi a lidmi také rozvíjena a interpretována. O její budoucnost nemám obavy ani ve věku AI. Zajisté, pro řadu jejích aplikací jsou vyvíjeny a uplatňovány standardy a ty vždy slouží k opakování a případné automatizaci při nasazení ve stejných nebo obdobných situacích. To je jejich účel a tam má AI své místo.
Nemůžeme však přenechat kontrolu a rozhodování o našich životech na někom jiném. Je to srovnatelné se ztrátou svobody v autokratických společenských systémech. Někteří vývojáři AI to dokonce vidí ještě dramatičtěji…
Děkujeme za sdílení zkušeností a inspirativní pohled na biostatistiku.
